Krocení divé zvěře aneb "výcvik"

Proč zrovna tenhle úvod? Jak jinak pojmenovat výcvik našeho chlupáče, který se stává naprosto neovladatelným, když vidí jakékoli zvíře? To si občas musím vynucovat pozornost dosti nevybíravým způsobem. Kdykoli venku potkáme jiného psa, tak mám na vodítku zmítajícího se, neovladatelného magora, který by si chtěl tak strašně hrát, i když ten druhý pes se tváří tak, že by Biskimu nejradši ukousnul ten jeho velký chlupatý zadek:-). Na cvičáku už máme alespoň nějaký pokrok, ale když se Biski rozhodne běžet za jiným psem a mám ho zrovna na vodítku, tak mi pukají staré zlomeniny kostí:-))) a nejednou ležím na zemi a valím se ve sněhu nebo nedej bože v něčem horším:-)))). Zatím jsme tedy v ovladatelnosti o moc nepostoupili. Bohužel je to pořád to stejné. Přivolání v kritických situacích = science fiction. Poslušnost, když zrovna netřímám v ruce žrádlo = div světa. A tak to teď u nás chodí... Máme vězeňský režim nejpřísnějšího dohledu a vyžadování stoprocentního plnění povelů, které se pomalu ale opravdu POMALU začíná vyplácet. Tak uvidíme, jak to půjde dál. Na cvičáku se Biski umí na mě soustředit aspoň trošku víc, už to není naprostá ignorace. Jak hořce vzpomínám na katmajáckou intenzivku, kde byli devítiměsíční až roční psi, prostě mlaďoši, kteří samožřejmě nebyli tak soustředění jako starší psi, ale v žádném případě nebyli tak prdlí a neovladatelní jako ten můj smraďoch. A to každý cvičák, když zrovna nejsme na parkuru, trénujeme poslušnost. Trénujeme pořád mezi psy, už je to brainwash i pro mě, natož pro Biskiho, ale je to nutné.... Musí mě vnímat, musí dávat pozor, co po něm chci, ale je to teda neuvěřitelná drezúra, fakt krocení divé zvěře. Zas někdy příště a doufám, že s větším pokrokem... Budeme makat a makat.